Zem podřimuje, sen –
úrodu dala
a jakby v slavný den
se usmívala.
To símě vrátila,
které jí v jaře
důvěrně nasila
dlaň hospodáře.
A nyní s humen zní
mlat cepů, stroje;
je to dík slavnostní,
tedeum to je!
Srdce to unáší
a zbožně ladí,
a cit ten nejdražší
jen slza zradí –
A ruka vděčná, jež
v té chvíli jasu
vložila Kristu též
v skráň – věnec z klasů!