K tobě mysl moje, k tobě tíhne
srdce moje jako k hnízdu pták,
aťsi rozkoš láká, každé vyhne,
jenom v tobě zakotvený zrak.
Hloubky citu nikdo nevystihne,
z něhož vzrůstá láska nad zázrak,
v němžto všechen život sladce jihne,
pod sluncem jak země z jara, tak!
Nebe, země, všecko v jedno splývá,
jedna píseň vlá tak snivá, tklivá,
rajské vůně dech!
Prvotný to řád je všehomíra,
kde se do věčnosti neumírá,
ale přerozuje v lásky rozkošech.