Vánoce! vánoce!
bodne to u srdce,
hlava se nakloní,
vzpomínkou zazvoní.
Zjevy dva drahé tak,
laskavý dvojí zrak,
ruce dvě, ty víš čí,
prostřené v náručí.
Kde tvá skráň ležela,
srdce jak anděla
hřmělo tam vroucí tluk,
jež ztiší tisíc muk!
Vánoce! to ví Bůh,
blažený byl to kruh,
stromeček zelený
a stolek prostřený.
A my jsme věřili,
sladké té ve chvíli
ze svatých jesliček
žehná nám Ježíšek! –
Vánoce! vánoce!
bodne to u srdce,
není, jak bývalo,
jak by se stmívalo.
S Ježíškem co vy tam,
na zemi já tu sám;
v srdci, ach, to je tíž,
jesle ne, to je kříž!...