Přišel, přišel před dvanácti lety
Spasitel jen pro jméno,
přišel si jen pro věno,
v porobě zas žiješ, národe ty!
By, je ještě horší, nežli byla;
osudu ta byla běh,
pro tu, hle, jsme za posměch:
ta nám zbyla z vítězného díla!
Ještě tváříme se jako páni,
plané jsou však rozkazy;
v srdcích to až zamrazí:
vlastním v domě jsme už potíráni!
Ani pulpáni už, čtvrtláníci,
do podruží půjdeme;
páté kolo vozu jsme,
naše řeč? stát? Stydíme se říci!
Vavřín zvad’ nám, zas jsme spřeží chudou,
nad námi zní poháry:
slyšíš? Němci s Maďary
o tvé dědictví se dělit budou.
Spasitel náš zved’ se do výsosti,
jeho dílo pouhý sen;
bylo? nebylo? tvůj den
potopil se zase do temnosti.
Věčný advent vzdechy naše plodí,
– zpěvem vánočním zní chrám –
nevykoupíš-li se sám,
Vykupitel tvůj se nenarodí!