Mé tělo zpodpírejte vonným kvítím,
neb jako žízní láskou umdlévám;
ó rcete mi, kam odešla, ach, kam,
Již miluji a která mým je žitím.
Nechť večer tmí se, hvězdy nebem vznítím,
Jí v horách strmých půjdu hledat sám
a budu volat v slzách ku skalám:
O rcete Jí, že smrť juž v ňadrech cítím.
Hle, jako měsíc krásná stoupá ke mně,
jak vánku dech mne dotekla se jemně,
až touhou třásla se má duše celá;
ó neodvracuj zpátky Svého čela,
hle, oko mé je touhou plno rosy,
ó zůstaň u mne, srdce mé Tě prosí.