V pohledech víry jak ti září!
krev Kristova v něm klokotá;
ó skloň se v země prach teď tváří,
zde studnice je života!
Tvá duše, znojem světa zprahlá
jak dromedar, jenž v poušti slech’
zvuk zdroje ukrytého znáhla,
se sklání na svých kolenech.
Zde spása je, jak stejně cítí,
když od žáru vzduch řeřaví
a zemdlívá tvé žilobití,
i blah’ tu krok se zastaví!
Pij! žíznivé tu nastav rety,
kraj kalicha jest Kristův bok;
ach, okamžiky líbezné ty,
kdy prolíná je božský tok!
Pij, dušičko mdlá, na své pouti,
jež klopotná je, daleká –
Bůh blízek, dej se obejmouti:
Syn Boží a syn – člověka!...