V oblaku fialovém bílý kříž!
ty nevíš: hrozí? slibuje?
zrak vlhne, když se zahledíš,
i porozumíš: miluje!
V tom reji světa, v lidstva mumraji,
kde divoce se pění vír,
v tom nepokoji, jímž schneš potají,
on dechne líbezně: „Jsem mír!“
Když přistupuješ, on jde před tebou,
jak vábil by tě, úsměv: „Pojď!“
povrhni světem, vítěz nad sebou,
v příboji vln jsem archa, loď!“
„Na křídlech ramen kříže jako pták,
– to mou jest lásky úlohou –
já k výsostem tě vznesu do oblak,
až zem se zbortí pod nohou!“ –
V oblaku fialovém bílý kříž!
jak vroucí náruč rozpnut je;
zrak vlhne, pro koho? ty víš
a srdce? to jej miluje!