Je mrtev. – A siný.
Sta tisíců vedle. A jiný a jiný.
A každý jen masa tříšť, kostí,
tak člověku nepodoben
a nepohroben,
jak v křečích se válel v zoufalosti
a tuh’ – –
Kdo bude mstít krvavý dluh?!
A cosi v té líci,
stín úsměvu jako by vytékal snící
zpod zamčených očí mu zřídla.
Kříž na srdce mroucí mu kles’,
než ke rtům jej vznes’.
S tou vírou mu ruka už stydla
a ztuh’,
kdo mstitelem bude. Sám Bůh! – –