K tvým nohám, Neposkvrněná,
své prosby také složím,
neb Ty, jež mdloby lidské zná,
Ty vládneš srdcem Božím.
Tvé každé slovo milostné,
to k němu cestu razí,
když hříšnost naše nepohne,
přístupu nenachází.
Když zdroje slz už vyprahly
a nebe zamčené je,
Tvé prosby všeho dosáhly,
Tys naděj beznaděje!
Kdy nebe v mrak se zahalí
a slunce v tmy se sřítí,
zrak nechce věřit, pravda-li,
Tvá hvězda přece svítí! –
K Tvým nohám, Neposkvrněná,
proto své prosby složím,
neb Ty, jež mdloby lidské zná,
Ty vládneš srdcem Božím!