O Golgotho, ty horo žalů bědná,
květ krvavý dnes tvého vzpučel ze dna!
na kříži hlava Krista k smrti mdlá,
jen v oku Jeho ještě láska plá.
Vzdech staj, ó Matko! jenom chvíle jedna
a oněmí ta drahá ústa ledná;
hle, smrti peruť chmúrná kolem vlá
a skrání Jeho teď se dotekla.
A „dokonáno“ se rtů Jemu vane
a kol se řítí skály rozpukané,
svit slunce zhasnul, zachvívá se zem –
Ty stojíš, není slzy v oku Tvém,
jen duše Tvoje teskné prázdno cítí
a moře bolestí jak – tam se řítí.