Po dlouhém rozloučení zří Jej zase,
jak skví se velebou a tone v jase
a tak jí milo, milo prodleti
u Něho v tichém, slastném objetí.
A Kristus plný lásky usmívá se,
svou korunu sňal skvějící se v kráse
a v skráň ji Matce dal – tu v zápětí
jak když se bouře nebem rozletí.
To jásot byl tak nevýslovně sladký,
hřměl v dál a sladčí vracel se zas zpátky,
u nohou poklekli jí andělé –.
Svit blaha, štěstí bílém na čele,
Maria s trůnu vztáhla nad svět dlaně:
O klekněte! co padá s nich, jest požehnání Páně.