Svatý Jiří, svatý Jiří,
drakobijče bez bázně,
postať tvoje silou hýří,
u nohou ti hydra řve.
Marně chrlí plamy s jedy
pod komoně kopyty,
ještě zranit naposledy:
marno, vítěz budeš ty!
Kopí tvoje namířené
sjede v jedovatý chřtán,
nad krajem se duha sklene
a mír nad blažený lán.
Výkřik plesu: „Vykoupení!“
se rtů vzletí národa;
jako sladké rozednění
vzejde nad ním Svoboda! –
Však v tom kopí napřažení
jak by náhle zaklet ztuh’;
a já viděl v hořkém snění
symbol, to je český duch!
Sta let míří, kopí v dlani,
Mstitel jak by nad ní stál,
a věk nepohne se ani,
co v něm hydra řádí dál!
Kdy hněv svatý rozpálí tě,
život vžene do ramen,
proklát chřtán jí kopím lítě,
navždy od ní svoboden?!