Ne, neumřel, je to jen smrti sen;
je liliově bledé tělo,
jak těch, kdo není světem poskvrněn,
jen z ran jak by se rdělo.
Sen krásný jde tou hlavou ležící:
svůj triumf vidí v dálce věků,
ten život nový, z něho rašící,
jak v přírodě, tak ve člověku.
Mír slavný vane světa oblastí,
do srdce člověka dchne sladký;
neb, jenž byl vyhnancem a bez vlasti,
zas cestu našel v ráj svůj zpátky!
I vody potopy už opadly
a duha plane nad vodami;
stín, mizí už, co bylo přízrak zlý,
červánky vzešly, Bůh je s námi!
Na liliovém těle stigmat pět,
vítězné znamení všech, zkvétá,
na moři pokojném jak dílů pět
obrozeného všeho světa!