Med není sladčí jak ta vůně žhavá,
jež s větví akacií padá dolů,
jak anděl stál by na každičkém stvolu
a střásal zlatý pel, když křídlem mává.
Teď řine vzduchem se jak vroucí láva,
vše unáší a všecko chvátí spolu,
a marně srdce vzdoruje v svém bolu,
jenž v hlubinách kdes tiše dokonává.
Ach, skoro ani nedivím se tomu,
jest vše tak plno zázraků a divů;
kam hledět mám, já nevím: na řad stromů,
kde v stínu větví skrytí ptáci pějí,
či dětí tlum, jak v mládnoucí jdou nivu,
květ v ruce mají a smích v obličeji.