Teď ve mně přebýváš, můj s nebe Host,
Ty slunce, já však temnost jsem,
noc byl jsem před Tebou a teď jsem dnem,
já nejsem více já, tak do duše jsi vrost’.
Kde zima tesknila, hle, letorost
teď vzešel pod Tvým žhavým paprskem,
a život zase životem je v něm,
a na líchách mu vlní stříbrem ctnost.
Dech Tvůj mne skolébává v rozkoš snů,
ať život řítí se kams srázem dnů,
Tvou cítím božské Lásky vášnivost,
jež k srdci Tvému prudce vine mě,
vše ve mně ztroskotává tajemně,
já nejsem více já, Ty’s do duše mi vrost’.