Juž slunce zhaslo – měsíce srp bílý
jak lampa zplanul nad velikým rovem;
kam padne paprsk v moři smaragdovém,
tam jak by oči šelem zajiskřily.
Jest mrtvý klid, jak bývá nad hřbitovem,
vzduch od břehu jde plný vůně, síly;
na vlnách pluje člun – teď zastavili
šíj opálenou plavci mdlí juž lovem.
Tam z vln se noří obraz Matky Boží:
než spat jdou, vždycky prosby své tam složí
za bratry, kteří bloudí mořem v dáli;
jak myslí na ně, ruce úže spjali,
zpěv jejich letí přes ta vodstva širá...
Než moře pod nimi jest hlubší jejich víra.