Tvůj božský úsměv v duši mou se hrouží,
Tvá drahá hlava jí se klade v klín,
mé srdce plaché nedůvěra souží:
ó Pane, Pane, světlo Ty’s – já stín.
A v náhlé vášni svaté tisknu úže
tu božskou hlavu, danou srdci v plen,
ó Bože, kéž žár duše všechen vylít může,
kéž mramor srdce Tebou rozražen.
Hle, trny koruny Tvé už hloub ryjí,
sta pramínků ven tryskne hned,
jak růží řetězy se vroucně vijí,
kol hlavy Tvé se toužně chtějí rdět.
Ó ten spěch! Krůpěj za krůpějí
jak tísní se, jak řinou, proud,
hle, za podušku být Tvé hlavě chtějí,
zdroj života chce k Tobě uniknout.
Dech rozkoše, ach, přivírá mi víčka,
jde údy všemi sladké trnutí,
má duše sotva minuty už vyčká...
teď vem ji! v čistém jejím pohnutí!