V chrámě stanu
v zemi vrytý,
v srdci planu,
divné city.
Na jesličky
dívám se tu,
jak Maličký
zrozen světu.
Spasitelem
lidstva bude,
ale tělem
v krvi rudé.
Nevíš-li to,
matko drahá,
je mi líto
tvého blaha.
Nevznes očí
od kolébky,
slzy smočí
řasy hebky.
Nehleď skrytě
ku oltáři,
tam tvé dítě
jinak září.
Na kříži má
ruce vbité,
čelo jímá
trní líté...
Bych byl ptákem,
vztáh’ bych křídla,
bys ho zrakem
nezahlídla!