Tys zůstal, ne bys vavříny si chystal,
v něž hlavu zbodenou bys pyšně zavil;
boj horký tebe posud neunavil,
jenž proti tobě v úhlech světa vyvstal.
Kraj míru není posud, kde jsi přistal,
chléb, pod který jsi Božství velké vstavil,
by’s v milování docela se ztrávil,
jen utrpení nová tobě schystal.
Ó srdce božské! Kde jest všeho míra!
Je kopím protkněte a do vesmíra
se vlije zase láska, kterou bije.
Bůh láska jest a láskou jenom žije,
tak v shony věků nepřemožen září:
tam s Kalvarie a zde na oltáři.