Děs smrti schválil všecky jeho údy,
žár studený teď zaplápolal v něm;
zdvih’ zraky, černý oblak pod nebem
mu zastřel milostivý výhled všudy.
Kles’ pohled jeho dolů, kde juž rudý
se krve jeho pramen vsákal v zem;
jej pozdravila luza pokřikem,
byl kratochvílí zlostné jejich nudy.
Hled’ v bok, kde lotr visel zasmušilý,
jed rouhání ten chrlil proti němu:
Nám pomoz, zaslíbený Kristus jsi-li!
Kdo roven ještě do bolesti je mu?
Ach, nejbolestnější mu ze všech chvil;
křik’ „Dokonáno“ – hlavy naklonil!