Spí Jerusalem! V měsíce jen svitu
stín roste paláců a věží, štítů,
jen palem šero chvěje se dál strání
jak andělů sbor, zem jenž vlídně clání.
I píseň, která zněla kdesi v skrytu,
juž umlknula v překypělém citu;
i žebrák opuštěn kdes ve ústraní
své čelo k spánku tiskne v tvrdou dlani.
Na loďce zlaté do věčnosti moře
svou líchu bájnou královna noc oře,
snů stříbro rozsévá kol v ňadra mladá:
tu dechne klid a kouzlem duši jímá,
tam slzy stírá. Vše tak tiše dřímá...
jen Láska věčná bdí! – A číhá zrada!