Prapory vlající nad hlavou,
Sokole, symbole svatý, vzleť!
hoříváš líchou jak krvavou,
plameny purpuru dnes a teď.
Jako bys, nebeské rytířstvo,
vyjížděl z slunečních nebes vrat,
hrdinů nadzemské potomstvo,
za sebou nebe jak Monsalvat.
Tisíce srdcí ti plápolá,
statisíc jásá ti pozdrav vstříc;
vidíš ten rukou les dokola?
nad nimi jiskří to z zřítelnic.
Jsi naší naděje lahoda,
vírou jsi v budoucí všechen čas;
láskou jsi celého národa,
v tobě se obrodí zas a zas!
Jak fénix na tvojim plameni
mdlobu svou spálí, by znovu vzlét’
divem a zázrakem nadšení
zmládlý, by oslnil celý svět. –
Prapory vlající nad hlavou,
plameny purpuru hoříš teď:
třeba-li, líchou buď krvavou,
národa nezborná tvrz a zeď!