Tvým!
toť touhy mé sen nejsladší,
to plamen, jenž mě sžírá;
to stesk,
jenž nikdy neumírá.
Tvým!
Když srdce musí milovat,
je tobě zapaluji;
tys ráj,
kam běh svůj naměřuji.
Tvým!
Je tobě posvěceno vše,
nic nenazývám svojím;
bys chtěl,
se v hloubi duše bojím.
Tvým!
tož oltářem i obětí,
kam patříš, Usmívavý;
ach, být
jen stupínkem tvé slávy.
Tvým!
to meta sladce vábivá,
a tryskem dnů tak blízká;
to smrt,
z níž věčnost Lásky tryská.