Již nezachvím se před tebou, vím zjista,
a bázeň, drak mě více neudolá;
mám ještě křídla, z čarovného kola
bych výš se vznesl nad oblaka čistá.
Tvá ruka bezcitná se darmo chystá,
mě připjat všednosti v ta lada holá,
v to slzné údolí a v bědná místa –
výš po věčnosti duch můj lačný volá.
V boj proti tobě půjdu vždycky směle,
chci trpět sám a stopou spasitele
chci kříž svůj nésti tiše, bez odporu
a v zapírání na Kalvarskou horu;
jest věčnosť větších utrpení hodna:
Sem pohár tvůj! ať dopiju ho do dna!