To není mír...

To není mír, to není klid, jímž dýchá noc jarní, věnec hvězdný v skráni svitý, kdy vzduch jest sladkou vůní fial sytý, a šelest větví, zdá se, touhou vzdychá;

to není mír, to není klid, jak zticha když v šero hnizd se loudí luny svity, kdy slavík tichne blahem rozpačitý, a srdce jen se mluvit neostýchá;

kdy rtové ret a ruka ruku hledá, a vlhne zrak, a ňadro výš se zvedá... Ten minul dávno čas! jen jako v podjeseni, kdy žloutnoucí list padá hluše k zemi,

jest bez hvězd nebe, bez kvetu kraj němý, a v hlavě pusto je a v srdci touhy není. –