Tma těžká padla na mé snění,
stín bolesti slzami těžkán
mým nitrem nesl se zvolna
a daleké obzory skryté
se blížily ke mně.
Hle, modré stany je vidět
a před nimi hranice strážné
jak hvězdy stříbrné planou,
tam za nimi lány se táhnou
zaslíbené země.
My v znoji života seli,
v ty lány své házeli zrní,
jež krví zbroceno rudou
a slzami, vlhké je potem,
jenž rosil nám témě.
Teď prací znaveni těžce,
dlaň mozolnou do klína kladem;
tu zdřímnem na mezi rádi,
až dozralá setba nás vzbudí,
v sny praskajíc temně.