Padá v pole němá,
v listech ani šum;
vděčně pije země
k bylin kořínkům!
Jako tichý oddech
po starostech zlých,
zasládlo to v plodech
a květ, ten se zdvih’.
Jak by setřel vrásky
s čela přírody,
vše je úsměv lásky,
plno pohody!
Usmívám se spolu,
v srdci blaho, klid,
musilo v ně dolů
také zavlažit!
Milosti déšť tichý
ráčil se tam snést;
teď ty jeho líchy
teprv budou kvést!