Jako maják nad vodami pníš,
jež se o břeh dole tříští;
vzdorné v hněvu, ty je utišíš,
dovedeš loď k přístavišti!
Lodníci ti kynou z dola vesele,
běh své lodi narovnají,
setrou krůpěj potu na čele,
čapky posmeknou, čest vzdají.
A když stín se noci lstivé zved’,
položil se na příč lodi,
rozsvěcuješ jasných hvězd svých pět,
které přes hlubiny vodí. –
V ruce kříž a prst svůj na ústech,
nad vodami stojíš žití;
varuješ nás, řídíš srdce běh
v světa bouřném vlnobití.
A my tebe pozdravujem vesele,
skládáme hold před oltáři;
napřimujem touhy nesmělé,
jisti, že se plavba zdaří!