Svítá!
v růžích zahořela zem;
skutkem je, co bylo snem,
touha skrytá!
Kámen
pohnul se a s hrobu pad’;
z jeho temna patříš vlát
jas a plamen!
S prahu
Kristus kyne živ a tich;
rozplýváš se, cit tvůj zjih’
vroucím v blahu.
Rány
v rukou, v nohou září vstříc;
jitřenku tam vidíš, rdíc,
to jsou brány!
Skrytá
v boku rána, ložnice;
tvoji duši, jestli chce,
zve a vítá!