Jsi jak paprsk sluneční,
celá skvíš se jasem;
o ráji tvá bytost sní,
láska, pravíš, já jsem!
Jednoho jen miluji,
ale v něm je všecko;
duši svoji, chce-li ji,
život, vše dám lehko. –
Tak jsi tiše hořela,
svíce na oltáři,
jako anděl bez těla
v cudnosti své záři.
Modlitby tvé byly květ,
duše zahrada je;
dáváš světu přivonět
sladkou tuchu ráje.
V skráni aureolu máš,
odešla’s nám sice,
však svým růže posíláš,
rajská zahradnice!