Ten mír, ach, v svatém obličeji,
ten hlavy tichý, láskyplný sklon
o srdci nejčistším mi vyprávějí
a k otázce mé praví: to je on!
To je on, svatý pěstoun Jezulátka,
jež k němu z loktů ručky vztahuje;
to je on, útěcha ta její sladká,
Rodičky Boží, berla Marie!
Ty ruce Bohu náručí jsou měkkou
a útočištěm jistým jeho klín;
blažené dni tam v Nazaretě tekou,
Bůh sám tam čeká jeho na pokyn!
Pod jeho dlaní, zrakem plný záře,
jak símě v poli seté ku své žni
pod bdělou péčí svého hospodáře,
nám spása roste tiše k svému dni! –
Dnes Otcem všech je tady církve dětí;
tu měkkou cítíš náruč, hlavy sklon,
v tvém bolu kdo tě vine do objetí,
zrak plný záře lásky: to je on!