Ohně se zažíhají na horách,
signály strážné planou;
ó, probuďte se, kdo jste ještě v snách,
než nepřítel vtrh’ branou!
Ó pozor, Slované, ať sever, jih,
jsou vlci před branami;
dychtivost svítí z očí vražedných,
krvavý jazyk z tlamy.
Hle, Záhřeb, Praha, Poznaň hranice
už rázem zapálili;
nuž, Slované, teď zbraně do líce
a hlavně miřte k cíli!
Teď nebo nikdy! v boji sbratřme se,
druh k druhu a bok k boku;
ovoce věrná láska přinese,
vítězství do útoku.
Dost dlouho rozptýleni byli jsme,
oběti pro úklady;
své vlastní šiky oslabili jsme,
své zavinili pády.
Tam dole milá Jugoslavie,
zde Polsko pobratimí
a naše sladká Čech’slovakie
sestersky mezi nimi.
Dnes jeden svatý požár chvátí nás,
svornosti výzva drahá:
jak meteoru úžasného jas,
hle, Záhřeb, Poznaň, Praha!
A nebe posvěť tento věrný kruh,
jenž spíná naše dlaně;
konečně splatili jsme starý dluh:
náš boj je bojem Páně!
Kde půlnoc byla, dnes je rozdnění,
jitřenkou tmy se dělí;
Slovanstva veškerého sbratření
dnes v skutečnost se vtělí. –
Ohně se zažíhají na horách,
signály strážné planou;
rod vlčí ocas mezi nohy vtáh’
a vyje nad zklamanou!