Patero ran, svaté souhvězdí,
hoří na božském tom těle;
jako jitřenkou jsou, jež se rdí,
jíž se rozední zem cele.
Pět to zámků otevřených je
brány dlouho uzamčené,
kde stál anděl, přístup zbraňuje,
s mečem žhoucím od plamene.
Tady před ní kvílel staletí
Adamův rod pro své viny;
čekal, až se brána rozletí
pro zbloudilé Boží syny!
Svatá chvíle je tu spasení
pro lidský rod, jenž byl kletý;
z pěti ran těch divem pramení:
„Alleluja“ hřmí to světy!
Naděje, ó blahá závrati,
nač se děsíš svého z boje?
tady kyne také návrat ti,
půjdeš tu i duše moje!