Svit čarovný neviditelných světů
pad’ v šero mých úzkostných cest;
ten života okamžik svatý je tu,
kdy z jeho lích počne to kvést.
Toť dotknutí andělských křídel v letu
a zavlání mystických gest;
zřít v dalekých obzorech silhouettu,
ach, neznámých ohnivých Měst.
Tam zajít!
Po bolestných zápasech všedních, rvavých,
po bezprávích života vyzývavých.
A najít
tam pokoje blahého sladký květ
a všeho, co bylo – moc’ zapomnět!