V moji cellu zasmušilou
znějí tklivé nápěvy,
plyňte slzy z hlubin srdce,
snad má bolesť uleví.
Marná naděj, bolesť roste
jako stíny kolem mne,
a těch slzí, jak by bylo
srdce moře bezedné.
Z venku znějí zpěvy dále,
u mne ticho, pusto tu;
jiní stojí u Betléma
a já vstoupám v Golgotu.