Vroucí zpěvy, odkud dechnou
do mé duše zemdlelé,
až v mých řasách slza hoří?
jistě jsou to andělé!
Poslouchám jich sladké tóny,
rostou a hned zmírají:
„pospěš v Betlém svůj, ó pospěš“,
tklivě ke mně volají!
Znám vás, andělové Boží,
znám vás, sny mé ztracené,
a svůj Betlém? zda jej najdu –
to své dětství blažené!