Jen láskou žít, jen láskou tlouci,
to Srdce zná jen milovat;
je láskou pouze všemohoucí
a po ní lační jeho hlad!
Mystická růže nachová je,
nejsladších citů vibrací,
kde vůně ustavičně vlaje
a každý lístek krvácí.
Je zraněno-li v nenávisti,
jak kdysi kopím na kříži,
je balsámem, co z něho prýští,
a lékem, kdo se přiblíží.
V liliích rádo odpočívá
a nedotknutý jejich pel
i sladkost vůně opojivá
je nejdražší mu za úděl.
A šťasten, kdo, pel nesetřený,
se umí životem svým brát,
to Srdce, ženich roznícený,
jen v něm si žádá spočívat!