Na srdci tvém, jež hoří,
kéž své bych vznítit směl,
jak v červánkové zoři
kraj, kéž bych zahořel!
Ten odlesk jeho jasu
nést v srdci jedině,
jak slunce svojí krásu
obráží v hlubině!
Vše hraje jeho zlatem,
poseto perlami,
jak teprv v nitru vzňatém
tím Srdcem na zemi!
Snem je, co bylo žitím
v té záře plameni;
jak dotek stigmat cítím,
zkad žár ten pramení,
a jak mne odlučuje
tvé vinice jak plot
od zemského, co tu je,
bych zrál tvé révy plod!...