To slovo budiž tisíckráte kleté,
je vštipte v paměť, kdo Vlast milujete;
už zhouba číhá, zapalují žháři,
vám na pomezí běda, hraničáři,
zas zvedněte kříž, k zemi schylte šíj,
zde kalich hořkosti, vem, lide – pij!
My zatím hyřme, recepce a čaje!
Kdo ještě věří v osvobození vše báje?
je zrada všude, jsme tak zaprodáni,
a odkud úklad roste, nevíš ani;
zas jedno právo pryč; hrad hoduje,
co Bílá Hora k Praze putuje.
To slovo v mysli věčnost přečká déle
i paměť přečká Osvoboditele;
je vděčný lid psát bude do pomníků
kladivem vzteklým, bez otrockých díků,
a znovu národ vezme meče v pěst,
by Vlast svou sám si vykoupil a – čest!