Zas štědrý večer! teskné vzpomínání!
to mladosti sen v duši mou se sklání,
jak tehdy matce v klín – v dlaň kladu čelo
– kéž na srdci jí spočinout by smělo;
tu ruku svadlou cítit na své skráni,
rty její šeptať slova požehnání,
tak plno štěstí v duši míť – tak vřelo,
jak by se ňadrem jaro rozletělo –
O dobo touhy svaté, chvíle snění!
nač voláš ke mně z hlubin zapomnění?
nač lákáš zašlé sny zas v duši zpátky,
ty chvíle blaha na klínu mé matky?
nač vábíš slze v líce moje zprahlá?
– a bolesť na dno duše mé až sáhla.