Je smutno dnes v té chudé mojí celle,
kam jenom měsíc paprsky své stele,
a kolem oken jenom vítr kvílí,
jak upomínka, v duši mojí chvílí. –
Dnes štědrý večer?! – Cítím, na mém čele
jak chví se ztracených snů křídlo skvělé
a na rtu juž se třese úsměv milý,
to zlatý motýl v mrazu zabloudilý.
Nuž stromek sem a světlo, zlaté pruhy
ať zazáří v mou cellu bleskem duhy,
by všecko kolem v jeho třpytu zkvetlo;
pak skloním čelo dumné v tichém blahu,
by jako anděl od věčnosti prahů
mé mládí na chvilku jen ke mně sletlo.