Co v tváři každé dojemně se střídá,
jest radosť, ples a něha, kterou hostí
jich srdce ryzí dnes – ti muži prostí,
v jichž tváři zanechala stopy bída.
Jak s úsměvem jich oko k děcku vzhlídá
a blíž se tisknou, kupí s upřímností,
co Matka plna panenské je ctnosti
a dětsky něžně tak je v jeslích hlídá.
I andělé sem sešli s trůnu ráje
a hvězdy nebes bloudí kolem stáje,
kde jako slunce stkvoucí dítě leží.
Zde sotva srdce člověka a stěží
slz rose odolá, tou spito krásou –
jen vůl a osel klidně dál se pasou!