Jak jsi Ty všecka krásná, kněžice má,
plá oko Tvé jak rosa poupěte,
když lístky perlami mu proplete;
zář hasne před Tebou, květ vůně nemá.
Tví rtové dechnou jako lilijema,
na nich-li úsměv náhle rozkvěte,
to úsměv anděla a dítěte,
– Tvou krásu vyslovit, jsou ústa němá. –
Tvůj celý zjev jak leskem obetkaný,
v něm dřímá něha Matky milující
i svaté kouzlo nevinnosti Panny;
kam kročíš nohou, růžemi zem zkvétá
a usmívá se ve snu dřímající,
co pták – má píseň k nohám Tobě slétá.