Vy tklivé písně, plny záře zlaté,
jež z hlubin duše nitrem vyzníváte,
tak vábné, na horách jak slunce lem,
jak úsměv děcka v líčku zardělém.
Vy tóny, plny kouzla, touhy svaté,
jež jako poupě v srdci spočíváte,
svou vůní těšíce mne v žití mdlém;
jste v bouřích jeho strážným andělem.
Vy paprsky, tak plny třpytu, tepla,
mé srdce v žár vždy rozháráte znova,
jež sterých klamů chladná pouta sepla.
Ó spěte dál v mé duši sladké báje,
můj ret již pro vás nemá více slova:
snad nalezne ho kdys – až v branách ráje.