Smím věřit?! teď, ó kouzlo lásky svaté,
kdy jeseň počíná juž krajem jít,
a na cestu si hází listí sváté
a kol jak v duši počíná se tmít?
Smím věřit?! Kdy juž sotva víc nás zmate
sen bláhový, jenž rozchvíval náš cit,
že srdce žárem touhy rozehřáté
si žádalo tak věčně snít a snít?
Kdy anděl svatý v slzách odříkání
a v smutku hlubém nad námi se sklání,
kdy kolem sníh a kolem jenom led,
že teď a v srdci tvém mi zplane květ,
a v duši mou, kde počíná se šeřit,
že vůně jeho padne – rci: smím věřit?!