Dlouhá cesta, dlouhá k nepřečkání,
v každé stopě krůpěj krve bleskne
a přec Kristus ani nezasteskne
a jen hlavu stále níže sklání.
Za ním svatá matka v tichém štkání
líce její slzami se leskne,
a když v plachém letu oko teskné
zadívá se ku Golgotské stráni,
ku Golgotské stráni nebo k zemi,
jež je vlhká krve krůpějemi,
hojněj v cestu kanou. – A kam sletly,
rudé květy na památku zkvetly...
O by jedna slza v hruď mou klesla,
snad by také poupě vonné nesla!