Šeření měsíce rozkládá
kružbami gotických oken
duhový svit;
rozkládá v hlubinách ňader
v touhy můj cit.
Podlahou obrazy arabesk
v přeletu tvoří a kreslí,
smývá je zas;
v hrudi mé vražedné touhy
nesmyje čas.
Náhle ty paprsky zdviženy,
prchají do výšky zpátky
lehce jak sen;
ale ty touhy tam leží
v půlnoc i den.