V tom tichu, v jehož moře vytryskují
jen lampy krvavých svých světel brod,
mé motlitby, hle, k Tobě vystupují
jak leknínové růže z hloubi vod.
Jsou zbledlé od vroucnosti roztoužení,
v nich srdce zachvívá se bouřný chvat,
neb v příští Tvého sladkém okamžení
chce, dítě, u nohou je Tobě vyšeptat.
Hle, chce být oltářní jen Tvojí svící,
jež žárem milosti se rozplývá,
jen květem být, jenž tiše svadající
svou vůni, balsám, na nohy Ti rozlívá.
Chce oltářem být v tomto okamžiku,
kdy sestoupíš sem v sboru andělů,
ach, milenkou být Tvojí, v sladkém vzlyku
jež rozkoší mře ve Tvém pocelu.