Klid v srdci vstoupám vzhůru;
ty schody vedou do azuru
z těch temnot zdejších, chceš?
ty, hvězdo má, mne vyvedeš!
Neb vše se ztrácí zvolna,
stín hříchů mých i touha bolná,
jenž skličoval mne, mráz,
hle, taje, blýská, rosy jas.
Tam výše se tvých bání
zní hlas tvůj sladký do mých lkání
a do zoufalství mých,
že krok, jenž klesal, zas se zdvih’.
A jak se přibližuji,
vím, milost nebes, naleznu ji,
tvých zahrad zlatý květ,
až vstoupím, nezatoužím zpět.