SANCTUS.

Jen zněte, ó jen zněte, zvonky, zněte stříbrným hlaholem, vy nebesa, již brány vyzdvihněte, ať vytržení snem

Jej zříme, s archandělů kůry jak liliový sestupuje s hůry Sanctus, Sanctus, Sanctus! Hle, Beránek jde bělorouný s výše

k mystické oběti, vše srdce jako zvednuté lamp číše Mu plají k přijetí, a hlavy skloněny až ve prach země,

neb s oblaků sem stoupá přetajemně Sanctus, Sanctus, Sanctus! Proud světla žhavý po oltáři lije déšť růží na cestu,

neb Ženich vykoupit chce, nebe míje, mystickou nevěstu. Ó duše, chvěj se v rozkoši a štěstí, Jej pozdrav liliovou ratolestí:

Sanctus, Sanctus, Sanctus! Ach, Jeho šlépěje jak vzduchem svítí, plá láskou Jeho zrak, jímž plesy sladké v cherubínech nítí.

Ó dovedeš-li tak, jak svíce oltářní když city rozvroucněly, má duše, rozjásej se s archanděly: Sanctus, Sanctus, Sanctus!